Pravni otazky
Obsah |
Šedá literatura v oblasti českého práva
„Pojem šedé literatury je z právního hlediska relativně složitý, neboť platné právo se mu specificky nevěnuje. Už samo užití výrazu ‚šedý‘ vyvolává v právních souvislostech spíše představu něčeho nekalého nebo alespoň pochybného podobně, jako v případě výrazů ‚šedý dovoz‘, nebo třeba ‚šedá ekonomika‘. Ve skutečnosti však šedá barva v tomto případě neznačí přechodnou fázi mezi legálním a ilegálním, ale spíše naznačuje specifický objekt právního zájmu vykazující na jedné straně typické znaky standardní literatury, na straně druhé však mající i znaky a účely, které jsou pro právo relativně nové a netypické. Šedivost tak je z pohledu právního v tomto případě třeba vnímat nikoli jako znak nebezpečí, ale spíše jako indikátor potřeby pozorné právní úvahy.“ (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. Pejšová P. (ed.) Repozitáře šedé literatury. Zlín: VeRBuM, 2010, s. 66.)
Šedá literatura je předmětem právní úvahy JUDr. Radima Polčáka, PhD., vedoucího Ústavu práva a technologií Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, který je právním poradcem projektu NUŠL. V roce 2009 zpracoval pro projekt NUŠL právní expertizu s názvem Digitální zpracování tzv. šedé literatury pro Národní úložiště šedé literatury s návrhy licenčních smluv (více viz níže) a také je jedním a autorů knihy Repozitáře šedé literatury, kapitoly Právní aspekty šedé literatury (viz Publikace).
Právní rámec projektu NUŠL
Z právních souvislostí tvorby a publikace šedé literatury jsou zásadní především otázky autorskoprávní. (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. 2010, s. 68.) Dokument šedé literatury je autorským dílem, které je chráněno Zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), již od svého vytvoření, tj. od jeho zachycení v objektivně vnímatelné podobě. Autorská práva k dílu tak vnikají a jsou chráněna ze zákona, a to dokonce bez ohledu na vůli samotného autora. Tato práva zahrnují osobnostní a majetkovou složku (§10 autorského zákona).
Osobnostní složka autorských práv se váže bezprostředně k osobě autora, ale pro pořizování a vedení databází šedé literatury je však mnohem důležitější majetková složka autorských práv, která zahrnuje práva příslušné dílo užívat. K tomu, aby mohl pořizovatel nebo provozovatel databáze určité literární dílo tímto způsobem užít, je třeba, aby k tomu disponoval příslušným oprávněním. To může být uděleno autorem či jiným vykonavatelem majetkových práv autorských (např. zaměstnavatelem, univerzitou, atd.).
Nekryje-li možnost užití autorského díla zákonná licence nebo volné užití, lze dílo užít jen na základě dohody se subjektem vykonávajícím k dílu majetková autorská práva. Za takovou dohodu však nelze považovat jednostranné prohlášení nebo například skutečnost, že své dílo vystavil autor na volně dostupném webu – licence tak musí mít povahu dvoustranného právního úkonu. V případě projetu NUŠL to znamená, že Národní technická knihovna, jako pořizovatel databáze, uzavírá licenční smlouvy se všemi producenty dat nezávisle na způsobu získání díla. (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. 2010, s. 69.)
Z hlediska právního je rovněž nutné zaměřit se na otázku, jaké právní režimy mohou mít nejrůznější šedé literární výstupy. K tomu je třeba provést klasifikaci typů šedé literatury nikoli dle jednotlivých jejích forem, ale ideálně podle účelů, k jejichž naplnění vznikají. Student při plnění studijních povinností píše v závěru studia vysokoškolskou kvalifikační práci (bakalářskou, magisterskou, disertační, apod.), která je tzv. školním dílem. Zaměstnanec (např. vědecký pracovník, pedagog, výzkumný tým, aj.) vytváří pro svého zaměstnavatele v rámci pracovního úkolu zaměstnanecké dílo. Pro potřeby konferencí nebo výuky vytváří odborníci dokumenty typu prezentace, článku, abstraktu nebo distanční opory. Tyto výstupy jsou chápany jako standardní individuální autorská díla. Při řešení projektu NUŠL je uzavírána spolupráce nejčastěji s institucemi, které vykonávají k příslušným dokumentům šedé literatury majetková autorská práva. Autor do těchto vztahů zpravidla není vůbec zapojen. Přímo s autory jsou uzavírány licenční smlouvy v případě dlouhodobé archivace a zpřístupňování osobních archivů (např. osobní archiv ing.arch. Jana Moučky).
Zejména u individuálních autorských děl mají jejich autoři často zájem na tom, aby se jejich dílo co nejvíce rozšířilo a chtějí k tomu využít i rozsáhlé možnosti internetu. Dát neurčitému okruhu zájemců jednostranně možnost dílo kopírovat a dál šířit však dle platného práva nelze. (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. 2010, s. 69.)
Přirozeným, i když jen nepřímým, řešením tohoto problému, jsou tzv. volné licence. Jedná se o veřejnou nabídku na uzavření licenční smlouvy adresovanou neurčitému okruhu zájemců. Skutečnost, že je příslušné dílo nabízeno pod volnou licencí, je v díle samotném nebo v jeho blízkosti oznámena a zájemce o kopírování a další šíření díla je tak informován o tom, že jeho užitím přistupuje konkludentně na podmínky licence. Záleží pak na typu licenčního ujednání, zda autor (nebo vykonavatel majetkových práv autorských) umožní jen další volné nevýdělečné šíření díla (tento typ ujednání se používá standardně) nebo zda například svolí i s jeho výdělečným užitím, změnou, se zapracováním do cizího díla apod. (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. 2010, s. 69 - 70.)
Ať už má být příslušné literární dílo užíváno na základě volné nebo standardní licence, je třeba rozlišovat, kdy vykonává majetková práva autorská sám autor a kdy je jejich vykonavatelem jiný subjekt. Například tam, kde bylo dílo vytvořeno jako zaměstnanecké nebo tam, kde autor již dříve dohodnul s někým výhradní licenci, nemá sám autor právo s dílem dále nakládat. Autor, který publikoval článek v časopise a uzavřel s jeho vydavatelem exkluzivní licenční smlouvu, už není oprávněn poskytnout poté své dílo například ke zpracování v databázi šedé literatury (s takovým užitím by musel souhlasit vydavatel časopisu, s nímž autor dříve uzavřel exkluzivní licenci) nebo jej dát k dispozici pod volnou licencí. (POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury. 2010, s. 70.) Opačný postup však možný je, tj. autor nejprve poskytne svůj manuskript do databáze šedé literatury a pak (typicky poté, co shromáždí ohlasy a text dopracuje) se dohodne na jeho exkluzivní publikaci v časopise nebo formou knihy. Nevýhradní licence, na jejímž základě je původní verze článku dostupná v databázi šedé literatury, přitom stále zůstává v platnosti. K tomu srov. § 47 odst, 4 autorského zákona.
Právní expertiza
V průběhu roku 2009 vytvořil JUDr. Radim Polčák pro projekt NUŠL právní expertizu s názvem Digitální zpracování tzv. šedé literatury pro Národní úložiště šedé literatury. Úkolem analýzy byl rozbor právních vztahů vznikající mezi Národní technickou knihovnou, producenty šedé literatury a provozovateli databází. Zmíněné právní vztahy plynou z elektronického zpracovávání, uchovávání a zpřístupňování šedé literatury a vysokoškolských kvalifikačních prací v NUŠL. Současně může analýza sloužit jak vysokým školám, tak studentům, jako soubor právních doporučení, jak řešit zveřejnění vysokoškolských kvalifikačních prací. Pro potřeby projektu NUŠL zahrnuje analýza i pět typů doporučených formulací licenčních smluv, které jsou při spolupráci s partnery NUŠL používány podle typu a druhu instituce. V průběhu navazování spolupráce s producenty šedé literatury vyvstaly i další situace, pro něž bylo třeba vytvořit další formulace licenčních smluv, a to pro instituci, která nemá databázi šedé literatury, ani pro ni databázi nevede třetí osoba (např. většina ústavů Akademie věd ČR) nebo pro instituci, která si chce nainstalovat lokální repozitář v systému CDS Invenio na svůj HW.
Licenční smlouvy
Z právní expertizy pro NUŠL vyplývá, že v digitálním repozitáři lze volně zpřístupňovat metadata, ale pro zpřístupňování digitálních dokumentů šedé literatury je nezbytné uzavřít s producenty šedé literatury (respektive s vykonavateli majetkových práv autorských) licenční smlouvu, kde budou jasně a přesně stanoveny možnosti dalšího užití dokumentů.
U jednotlivých subjektů (institucí, škol, ústavů, autorů, atd.) je třeba při kontraktaci postupovat v návaznosti na jejich obor činnosti a rovněž v návaznosti na rozsah katalogu práv, kterými k digitálním dokumentům disponují. Není možné v tomto smyslu vytvořit jednu univerzální smlouvu, kterou by bylo možno použít k založení právních vztahů se všemi typy institucí, ale je třeba vždy aplikovat jen ty typy závazků, které odpovídají právnímu postavení příslušného subjektu. Na druhou stranu však není ani vhodné vytvářet smlouvy zvlášť pro každý jednotlivý subjekt, neboť ve většině případů se bude jednat o standardní, tzn. opakující se, právní vztahy. A proto byly v právní expertize navrhnuty čtyři typy licenčních smluv, které jsou upravovány vždy podle konkrétní spolupráce.
Typy licenčních smluv
Typy licenčních smluv korespondují s jednotlivými variantami spolupráce, které jsou popsány v oddílu Jak spolupracovat.
1. Má-li instituce vlastní repozitář, v němž si sama dlouhodobě archivuje metadata a digitální dokumenty šedé literatury, a má-li zájem tento repozitář napojit do Centrálního rozhraní NUŠL jako zdroj přes protokol OAI-PMH (viz 1 varianta spolupráce). Metadata budou vyhledatelná v Centrálním rozhraní NUŠL, ze kterého bude směřovat odkaz na digitální dokument do lokálního repozitáře instituce. Nebude tedy nutno uzavírat licenční smlouvu. Zde nabízíme možnost uzavřít Smlouvu o předávání metadat, jejímž účelem je stvrzovat spolupráci.
2. Pokud má instituce vlastní repozitář a rovněž má zájem o dlouhodobou archivaci v Digitálním repozitáři NUŠL v Národní technické knihovně, zde rozlišujeme bude-li instituce v Digitálním repozitáři NUŠL dlouhodobě archivovat a prostřednictvím Centrálního rozhraní NUŠL zpřístupňovat pouze metadata, není uzavírána licenční smlouva. Zde nabízíme možnost uzavřít Smlouvu o předávání metadat, jejímž účelem je stvrzovat spolupráci (Tuto smlouvu s NUŠL uzavřela např. Vysoká škola ekonomická v Praze). Pokud bude instituce předávat do Digitálního repozitáře NUŠL také digitální dokumenty, které budou následně zpřístupněny prostřednictvím Centrálního rozhraní NUŠL, bude s institucí uzavřena licenční smlouva (Dohoda o podmínkách užívání autorských děl), která opravňuje Národní technickou knihovnu ke zveřejnění těchto dokumentů.
3. V případě, že instituce nemá vlastní repozitář a bude mít zájem využít možnost instalace softwaru CDS Invenio pro institucionální repozitáře. Instituce si bude sama spravovat data a digitální dokumenty a do Digitálního repozitáře NUŠL bude přes protokol OAI-PMH poskytovat vybrané dokumenty šedé literatury, které budou zpřístupněny prostřednictvím Centrálního rozhraní NUŠL. V tomto případě bude uzavřena licenční smlouva (Dohoda o podmínkách užívání autorských děl), která opravňuje Národní technickou knihovnu ke zveřejnění těchto dokumentů.
4. Pokud instituce nemá vlastní repozitář a rozhodne se vkládat metadata a digitální dokumenty přímo do Digitálního repozitáře NUŠL v Národní technické knihovně, která je následně zveřejňuje v Centrálním rozhraní NUŠL, bude se spolupracující institucí uzavřena licenční smlouva (Dohoda podmínkách užívání autorských děl) opravňující Národní technickou knihovnu ke zveřejnění těchto dokumentů.
Zdroje
POLČÁK, R.. Digitální zpracování tzv. šedé literatury pro Národní úložiště šedé literatury [online]. 2009. [cit. 2011-02-21]. Dostupné z www: http://nusl.techlib.cz/index.php/Právní_expertiza
POLČÁK, R. Právní aspekty šedé literatury [online]. Pejšová P. (ed.) Repozitáře šedé literatury. 1. vyd. Zlín: VeRBuM, 2010. [cit. 2011-02-21]. Dostupné z www: http://nusl.techlib.cz/images/Book.pdf#page=66
TŮMA, P. Autorský zákon – Komentář. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 421.
TELEC, I. - TŮMA, P. Autorský zákon – Komentář. Praha: C.H. Beck, 2007, s. 380 a násl.
Zákon č. 111/1998 Sb., zákon o vysokých školách a o změně a doplnění některých dalších zákonů (o vysokých školách).
Zákon č. 121/200 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), jak vyplývá z pozdějších změn.
Zákon č. 101/2000 Sb., zákon o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (o ochraně osobních údajů).
Zákon č. 480/2004 Sb., o některých službách informační společnosti a o změně některých zákonů (zákon o některých službách informační společnosti).
